Kdo šetří na pojištění, má za tři.

„Mámo, dej mi hubana! Letos jsem tu naši káru pojistil superlevně!“ Hubičku samozřejmě přejeme každému, není ale jisté, jestli si ji v tomhle případě pan Spořivý zaslouží. U pojištění stejně jako u každého jiného zboží nezáleží jen na ceně, ale přirozeně i na tom, co za tu cenu dostaneme.

Proč platit za povinné ručení třeba 2500 korun, když nejlevnější pojištění na trhu stojí o tisícovku míň? Povinné ručení funguje přece jednoduše a kryje všechny škody, které při řízení motorového vozidla způsobím. Nebo ne?

Ne. Ale přesto nejen u povinného ručení, ale třeba u u pojištění nemovitosti vybírá většina lidí pojišťovnu, která nabídne nejnižší cenu.

U pojištění ale – tak jako u každého zboží nebo služby – samozřejmě platí, že vybírat bychom měli nejen podle ceny, ale podle toho, co nám za tu cenu nabízejí.

U povinného ručení například platí, že čím menší je daná pojišťovna a čím je povinné ručení levnější, tím spíš se snižuje pravděpodobnost, že pojišťovna dobrovolně proplatí celou škodu, která může vzniknout při havárii, kterou pojištěný zaviní. V některých případech může jít o škody, které jdou do statisíců, případně i milionů korun.

Pokud se člověk domnívá, že škodu je bez dalšího zkoumání povinna uhradit jeho pojišťovna, velmi se mýlí. Nejsou výjimkou případy, kdy poškozený uplatní úspěšně svůj nárok na náhradu škody v rámci trestního řízení, avšak pojišťovna viníka odmítne tuto škodu v plné výši uhradit. Pokud se to stane, má viník nehody zásadní problém: poškozený může (a bude) požadovat rozdíl mezi tím, co uhradí pojišťovna a na co má nárok, přímo po viníkovi dopravní nehody. Ten buď musí zaplatit, nebo mu hrozí exekuce. Samozřejmě, o svá práva se může soudit, ale čekají ho nekonečné soudní spory, které sice může viník nehody vyhrát a pojišťovna mu pak, někdy v budoucnosti doplatí rozdíl ve škodě. Do takového sporu jednak musí investovat čas, prostředky – a hlavně poškozený chce své peníze hned, nebude ochotný posečkat, až vyhrajete soud s pojišťovnou. A jestli ho vůbec vyhrajete.

Nejlevnější téměř nikdy neznamená nejlepší. Nejlevnější salám má do dobrého salámu také většinou dost daleko. U salámu se ale stačí podívat na složení a máte jasno. Je otázka, jestli se tahle úspora vyplatí. Samozřejmě – pokud máte stoprocentní jistotu, že vy určitě nikdy žádnou nehodu nezaviníte a povinné ručení platíte jenom proto, že je povinné… Hodně štěstí.

Ani u pojištění nemovitosti nebo pojištění domácnosti by cena neměla být na prvním místě. Na prvním místě by měly být kvalitní pojistné podmínky. Dále je důležité, jaká rizika a jaké situace chcete mít pojištěné. Základní balík pojistných rizik mají všechny pojišťovny podobné, k tomu je pak potřeba připojistit vše, na čem mi jako klientovi záleží.

Hodně důležité je i správné nastavení pojistných limitů. K čemu vám je pojistka na nemovitost za tisíc korun ročně, když máte rodinný dům v hodnotě pět milionů a ve smlouvě pojistnou částku milion? Říká se tomu podpojištění. I kdyby na vašem domu byla škoda přesně milion, nedostanete od pojišťovny tuto částku, ale pouze pětinu, tedy dvě stě tisíc. Ušetřili jste pár stovek ročně na pojistném a přišli o osm set tisíc.

Ale pozor. Jako existuje podpojištění, existuje taky přepojištění. To je situace, kdy – pro příklad – máte třeba rodinný dům v hodnotě pěti milionů a v pojistné smlouvě pojistnou částku deset milionů. Pojišťovna vám vyplatí, když tedy dojde k průšvihu, částku ve výši škody: škoda ovšem nemůže být vyšší než pět milionů. Peníze vyletěly komínem.

Šetřit je samozřejmě správné, spořivost a skromnost člověka šlechtí. Správný hospodář ale vždycky dobře rozváží, na čem se mu šetřit nevyplatí.

Psáno pro web www.penize.cz