Ruším životní pojištění
Správná hospodyňka prý pro pírko přes plot skočí. Jen aby si při tom nezlomila nohu! Tak třeba životní pojištění. Jedno máte a dostanete nabídku na lepší. Staré je potřeba změnit, předělat nebo rovnou ukončit. Umíte poznat, kdy vám vykládají pohádky?
Životní pojištění by mělo být součástí komplexního finančního plánu. Jakoukoli změnu je tedy potřeba pečlivě uvážit, aby se plán nezhroutil jako domeček z karet.
Údajná (ale někdy i skutečná) výhodnost nové nabídky bývá skrytá v
- nižší ceně,
- snížení „zbytečně vysokých“ pojistných částek,
- vyšší částce vyplacené na konci pojistné doby (u takzvaných rezervotvorných, neboli investičních či kapitálových životních pojištění),
- v porovnávání hrušek s jablky.
V prvních třech případech může být nabídka skutečně výhodnější, nic proti tomu. I pak je ale potřeba uvážit, jak velká ta výhoda je – ono opravdu ne každé pírko stojí za skok. Velmi často je ale výhodnost nové nabídky jen iluzorní. Dávejte (si) pozor!!
Pokud jde o nižší cenu, důležitý je poměr cena výkon. Můžeme to přirovnat třeba k automobilům. Pokud budete mít v garáži pár měsíců staré BMW řady 5 za 1,5 milionu korun, vyměníte ho třeba za oktávku za 1,3 milionu Kč? Ne? Ale je přece levnější! No jistě – kvalita, technické parametry, výbava a další se u těch dvou automobilů skoro nedají srovnávat. U životních pojistek to je stejné. Záleží na pojistných podmínkách, definici jednotlivých termínů, výlukách, poplatcích, struktuře fondů, pokud jde o pojištění investiční, a podobně. Neplatí sice, že nejlepší věci musí být ty nejdražší, to určitě ne, ale přílišná láce zkrátka velmi často indikuje, že někde se na něčem muselo šetřit.
Velmi často zní nabídka zhruba takhle: To platíte tolik? Aby ne, vždyť trvalou invaliditu máte nastavenou na miliony, tři sta tisíc bude stačit… a rázem vám cena pojištění klesne o polovičku. Super, ne?
Třeba ne. Zůstaňme u auťáků. Trabant za korunu padesát je super poměr cena a výkon. Za symbolickou cenu máte auto, se kterým jde vlastně přejet Afriku… ale přesto byste většině lidí nevysvětlili, že si kvůli tomu skvělému poměru mají trabanta pořizovat. Pochopitelně.
Pamatujte: vždycky je potřeba myslet na to, jaká rizika má pojistka krýt a jakými částkami. Výše pojistných částek musí vycházet z poctivé analýzy příjmů, výdajů a rezerv daného člověka. Pokud například rodina splácí milionovou hypotéku, je pojištění živitele (či živitelky) na pouhého půl milionu hrubá chyba – když se mu (nebo jí) něco stane, nechává rodinu na holičkách uprostřed dluhů. Podpojištění je prostě prevít.
Někdy se nabídka může jevit jako výhodnější, protože nabízející porovnává hrušky a jablka. Bez hlubšího nahlédnutí vám to může přijít jako něco hodně podobného, nebo dokonce totéž. Ovoce jako ovoce, moje pojišťovna tomu říkala tak, tahle tomu říká onak. Třeba taková invalidita následkem úrazu nebo nemoci porovnávaná s invaliditou následkem úrazu. Název podobný, rozdíl značný. Bohužel nejen v ceně. Lacinější pojištění invalidity následkem (pouze) úrazu vás kryje mnohem, mnohem méně. Ne každý si to uvědomí, když se řekne invalidní, většinou máme v hlavě fixovanou představu člověka na kolečkovém křesle po nehodě – jenže devět z desíti případů invalidity vzniklo kvůli nemoci, ne kvůli úrazu.
Výhodnější nabídka rezervotvorného pojištění postavená na tom, že na konci pojistné doby vám vyplatí víc peněz, je obzvlášť ošidná. Peníze by se měly zhodnocovat na základě investic do fondů: marketingově zajímavé propočty ovšem leckdy možné zhodnocení vidí až příliš optimisticky, nadhodnocují, pracují s extrémně optimistickými scénáři. Počítat výnos fondů s předpokládaným ročním zhodnocením sedm nebo dokonce deset procent je opravdu odvážné. Výsledek na papíře sice vypadá skvěle, realita ale může být mnohem skromnější. Pokud tedy chcete porovnávat výši rezerv na konci pojistné doby, je třeba jednak porovnávat stejné investiční strategie, a tím pádem i stejné míry rizikovosti, a nejlépe také předpokládaná zhodnocení očištěná od poplatků. Jiným hříchem totiž bývá to, že se do kalkulací výnosů „zapomenou“ zahrnout poplatky s pojištěním či investicí spojené – výsledek je pak pochopitelně značně zkreslený. K tomu slouží například ukazatel nákladovosti TANK
Investiční životní pojištění není spořicí účet, ani termínovaný vklad uzavřený na dva roky. Jde o dlouhodobý produkt, koncipovaný tak, abyste plánovaného zhodnocení naplno dosáhli po desítkách let – často se uzavírá na dvacet až třicet let. Jako minimální doporučená délka se pak obvykle uvádí deset let. Platí zde klasická přímá úměra: Čím déle pojištění trvá, tím vyšší nejspíš bude i zhodnocení finančních prostředků. Pokud už takové pojištění máte, měnit je každé dva roky jako mobilní telefon, jen abyste ho mírně vylepšili, se rozhodně nevyplatí. Pojišťovny dnes navíc své pojistné produkty často vylepšují zdarma. Nemusíte se proto bát, že vám ujíždí vlak, o to důležitější je ale dobře vybrat na startu.
Měnit pojištění jako ponožky se nevyplatí také proto, že za jeho zprostředkování dostává poměrně vysokou provizi ten, kdo jej s vámi uzavřel, ať už je to finanční poradce, poštovní doručovatelka nebo „paní za přepážkou“. Vy sice provizi přímo neplatíte, platí ji pojišťovna – ale hádejte odkud. Pokud se rozhodnete své pojištění zrušit do dvou let (obvykle, vždy záleží na konkrétním produktu) od jeho uzavření, rozhodně nečekejte, že vám pojišťovna vrátí částku, kterou jste do té doby zaplatili – část si ukrojí cena za pojistnou ochranu a o další peníze přijdete na sankcích za předčasné ukončení smlouvy (pro férovost nutno dodat, že o provizi přijde take ten, kdo s vámi pojištění uzavřel). Proto si každou změnu pečlivě zvažte.
Výhodnost výhodnější nabídky je tedy, jak vidíte, často z nových českých bájí a pověstí. Vše je potřeba pořádně rozebrat. Navíc se může stát, že veškeré předpoklady a propočty jsou marné – od uzavření stávající pojistky uplynul nějaký čas a váš zdravotní stav se za tu dobu mohl proměnit, takže vás jiná pojišťovna za původních podmínek nepojistí.
Psáno pro web www.penize.cz