Já se důchodu nedožiju!
Když přijde řeč na to, jak si zajistit peníze na stáří, klienti i kamarádi často mávnou rukou: „Ale co, já se důchodu stejně nedožiju.“ Pevně věřím, že se jich většina mýlí. Jenže tohle mávnutí rukou a spolehnutí na osud (a státní penzi) může znamenat, že až se toho stáří dožijou, nebude vůbec veselé.
Průměrný věk dožití je v Česku kolem 75 let u mužů a kolem 80 let pro ženy. A tato čísla pomalu ale jistě rostou. Většina těch, se kterými o stáří mluvím, se tedy státního důchodu dočká. Samozřejmě – můžeme jen odhadovat, jestli se ho dočkají i ti, kteří zatím mluvit (nejen o stáří, ale vůbec) neumějí, ale to teď nechme stranou.
V současné době (údaje z června) je průměrná výše starobního důchodu 10 754 korun. To není mnoho. A rozhodně se nedá čekat, že důchody závratně porostou, nebo dokonce, že by si za ně bylo možné víc koupit, inflace se spíš postará o to, že reálně penze klesnou. Pokud se tedy důchodu dožijete a budete se spoléhat jen na stát, nejsou to radostné vyhlídky. Zatím se na stát spoléháme až nezdravě. Celých 94 procent příjmů důchodců jsou peníze od státu. Abychom ale byli spravedliví, většina dnešních důchodců neměla možnost volby. Na rozdíl od nás.
Peníze.cz nabízejí kalkulačky, které vám spočítají možnou výši budoucího důchodu (když je do důchodu ještě daleko a nevíte, kolik budete vydělávat) nebo přesný důchod (když už máte svá léta a dokážete do výpočtu dosadit přesné údaje o výdělcích).
Na podrobné kalkulačce vidíte, že spočítat důchod není žádná legrace. Navíc se při tom používají všelijaká zvláštní slovní spojení… Nejdůležitější z nich je asi rozhodná doba. Státní důchod závisí na tom, kolik jste vydělávali v rozhodné době. Dnes rozhodná doba začíná osmnáctými narozeninami a končí rok před důchodem, nebylo to tak ale vždycky. Dřív tedy pro nadprůměrný důchod stačilo mít nadprůměrný příjem v určité části života. Dnes nestačí mít několik let skvělých příjmů, ale fakticky musíte mít nadprůměrný příjem celý život. A pozor – neplatí tu přímá úměra, že kdo vydělá dvakrát víc než někdo jiný, má také dvakrát vyšší důchod.
Je naprosto jasné, že pokud si chcete ve stáří aspoň částečně zachovat životní úroveň, musíte se spolehnout jen na sebe a na své rezervy, na svůj vlastní kapitál. Stát vám lehce pomůže připravovanou penzijní reformou, ale není to žádný zázrak.
A je tu ještě jedna špatná zpráva pro ty, kteří nerozvážně halasí, že oni se rozhodně nedožijí penze: čas, kdy bude potřeba sáhnout do nastřádaných zásob, může přijít dlouho před věkem vyměřeným pro odchod do důchodu. Představte si, že deset let před důchodem přijdete o práci – v padesáti neřkuli šedesáti letech už se práce shání těžko, najít odpovídající a slušně placený džob se taky nemusí podařit. Pokud nebude odkud brát, může se nakonec vyplnit i ta nerozvážná prognóza: důchodu se nedožijete, poněvadž vám budou fatálně chybět peníze na běžné výdaje, jako jsou jídlo a bydlení.
Přitom vytvořit si rezervy a nashromáždit nějaký kapitál je možné. Jen člověk musí chtít a musí být odpovědný k sobě i svému okolí. A to kromě jiného znamená přestat se schovávat za hloupé „bonmoty“ a být k sobě upřímný.